Kdo jsem

Jsem obyčejná holka, která má v sobě touhu, pomáhat druhým. Stránky jsem založila, abych druhé inspirovala a zároveň jim pomáhala, najít cestu ke svému zdraví.

Sama jsem poznala, jak je to důležité. Vše co dělám mne přivedlo k úplnému uzdravení.

Cestu najdete pouze tehdy pokud budete naslouchat svému tělu a vnímat co vám tělo říká.

Všem, kteří tyto stránky navštíví posílám lásku, sílu, aby našli tu správnou cestu. Protože ten největší kus práce je v nás samých. Pokud ucítíte že jste na tom správném místě a budete chtít průvodce na Vaší cestě zdravím, jsem tu pro Vás.
Přivítám Vás s otevřenou náručí.

Můj příběh

Touto cestou si vám dovoluji ve zkratce napsat svůj příběh, který jsem prožila na vlastní kůži. Narodila jsem se s metabolickou poruchou fenylketonurií neboli PKU ( pro ty kdo nevědí určitě najdou na internetu ). Tato porucha spočívá v celoživotním dodržování dietního režimu a pitím preparátu ve formě nápoje, který obsahuje aminokyseliny, vitaminy a stopové prvky, které vaše tělo umí dobře zpracovat. Takhle to zní jednoduše ale jednoduché to opravdu není. Nic nesmíte sníst co není zvážené a speciálně upravené. Celý život Vám někdo řídí ( v tom dobrém smyslu protože je to potřeba pro vaše zdraví ). Díky péči a starostlivosti mojí maminky jsem zdravá a nejsem poškozená " Maminko děkuji "

Čas plyne vy si nic nepřipouštíte a pak najednou musíte skočit do toho rozjetého vlaku i vy a to opravdu není legrace. Děláte chyby, děláte že ta nemoc neexistuje, snažíte se přizpůsobit druhým a už se vezete na cestě k sebezničení. Ať se snažíte sebevíc tak pořád cítíte že jste vlastně jiná než všichni ostatní.

V roce 2010 jsem onemocněla tělo selhalo. Diagnóza syndrom vyhoření. Chodila jsem po lékařích celý rok a nic. Lékaři ke mně přistupovali tak že si vymýšlím. Měla jsem velké bolesti kloubů a narušené vegetativní nervstvo. Můj stav se zhoršoval a já začala mít záchvaty do hlavy a psychické problémy.

Nikdy nezapomenu na den kdy jsem měla záchvat a byla u mně moje maminka. Držela mně za ruku a volala mé jméno. Já už jsem byla ale někde jinde. Neříkám, že jsem viděla světlo na konci tunelu ale bylo to zvláštní. Záchvat pominul a já nevěděla jak se jmenuju, paměť byla jakoby v mlze a špatně se mi mluvilo. A to byl ten okamžik. V tu chvíli jsem si uvědomila, že mám druhou šanci a že musím něco změnit. V tu chvíli jsem chtěla strašně moc žít. Byla to opravdu dlouhá a někdy i bolavá cesta k mému uzdravení ale stálo to za to.

To vše co vám píši není proto aby jste mně litovali, ale aby jste pochopili jak moc silná je ve mně touha pomáhat druhým a provázet je na cestě ke zdraví. Já to beru tak že jsem dostala druhou šanci na život a té si nesmírně vážím. Vážím si i všech, které jsem na této cestě měla možnost poznat a něco se od nich naučit. snažím se žít lepší život v pokoře a lásce.

Dnes vám mohu upřímně říci, že jsem vděčná mé fenylketonurii že mně provázela celým mým životem. Díky ní a sobě jsem se stala tím kým jsem dnes.

Vše co dělám mám vyzkoušené na sobě a své rodině

Má práce je mé poslání

S láskou vaše Petra